05 - Víkend u Evelyn

Původně jsem chtěl tenhle článek vydat v půli srpna, ale bohužel jsem hned na to dostal ve škole takovou sodu, že jsem byl rád, když jsem se vůbec vyspal. K psaní jsem se dostal jen příležitostně. Omlouvám se všem pravidelným čtenářům. Do konce semestru mi zbývají už jen dva týdny, tak slibuju, že během prázdnin budu přispívat častěji. Tady jsou se zpožděním zážitky z půli srpna:

Z původního vězení je dnes krásné museum

Začíná přituhovat. Úkoly se kupí, už se ozývají slova, jako exam, midterm a podobně. Přestala nám fungovat pračka, takže jsem si musel vyprat všechno prádlo v ruce. Naštěstí mi Evelyn nabídla exil u ní doma.  A překvapilo mě, jak vážně se tu bere Den matek.

Muzeum v Cartagu

Evelynina parta aktivních seniorů, která před týdnem organizovala přípravu jídla pro svátek Panny Marie, se vydala v úterý do muzea v Cartagu. Byli tak hodní, že pozvali i mě a Andreu. Muzeum je zdarma, což mě vzhledem ke kvalitě výstavy celkem překvapilo. Navíc se nás ujal průvodce a přidal k tomu zajímavý výklad. Nejlepší byly kontroverzní koláž nahé ženy a malba kostarické revoluce přes celou stěnu. Po návštěvě muzea jsme si řekli, že zajdeme s Andreou a Eve na oběd. Vybrali jsme PizzaHut. Čekal jsem klasický fast-food prostředí, ale k mému překvapení jsem se ocitl v klimatizované restauraci. Po příchodu se nás hned ujal číšník a uvedl nás ke stolu (takže v jídelním lístku jsem čekal pořádně vysoký částky). Dohodli jsme se, že si dáme všichni quesadillas se salsou. Nechali jsme tam každý tak 5 500 colónes, ale stálo to za to. Quesadilla je tortila se sýrem a náplní, opečená na pánvi. Náplně se různí, třeba my jsme v nich měli prostě jen čtyři druhy sýra. K tomu jsme dostali avokádovou salsu, zřejmě s trochou česneku. Bylo to fakt vynikající, normálně si dávám radši maso, ale tady jsem si pochutnal.

Evelyn

V pozadí: Umělecká malba na zdi

Nenechavej Českej turista

Deskovky u Andy a Diany

Večer mě a Evelyn pozvala Andrea s Dianou k sobě domů na deskovky. Nemám zrovna nejlepší orientační smysl a Evelyn mi na rovinu řekla, že se ztratí i v supermarketu. Výsledek? Společně jsme bloudili Kartágem a vzpomínali, kde přesně holky bydlí. Andy mi ten dům jednou ukazovala, ale v noci takže jsem si to moc nepamatoval. Evelyn na tom byla o něco líp. Sice si trošku zoufala, ale skoro ten dům trefila. Prošli jsme asi o ulici od něj. Po půlhodině jsme to vzdali a Eve zavolala Dianě, aby nás našla a navedla. Když jsme konečně dorazili do cíle, seznámili mě holky s jejich spolubydlící/domácí, nejsem si úplně jistej. Z konverzace jsem vytušil, že je to asi dům, ve kterém dřív bydlel Honza Silvestr a odkud potom utekl.

Andy s Dianou mi dodatečně dali dárky k narozeninám. Diana mi nakreslila obrázek Naruta s věnováním (děkuju!!) a koupila cestovní láhev s jádrem, které je možné odšroubovat a strčit do mrazáku zmrazit, takže i v Kostarickým vedru mám studený pití. Andrea pro mě vyrobila ze čtvrtek a fotografií nádhernou kostku-album. Trochu připomíná rubikovku, dá se totiž rozložit a pak přeskládat tak, že máte na každé straně jinou sadu obrázků. Měl jsem z ní strašnou radost. Andy použila fotografie, na kterých jsem vždycky já a někdo z mých Kostarických přátel. Všechny tři dárky mi udělaly obrovskou radost. Po rozbalení posledního dárku jsme se vrhli na deskovku. Byla to sranda, protože prakticky stejnou hru máme doma (jen se jmenuje Byznys). Tahle má jen jiná jména políček a namísto částí Prahy hráči kupují provincie Kostariky. Jelikož jsem už víceméně znal pravidla, začal jsem nenasytně skupovat políčka zelené barvy. Bohužel jsem si asi vybral špatně, protože jsem ještě ani nepostavil první barák a už mě obírali o nekřesťanské prachy.

Studium na univerzitě TEC

Quesadillas na můj způsob

Ve středu jsem prohrál souboj s leností a zaspal první hodinu od 7:30. Moc jsem si nepomohl, protože jsem stejně celý zbytek dne buď pracoval na úkolech, nebo seděl na ve škole. Překvapilo mě, jak je TEC náročný. Až na angličtinu tu se studiem docela bojuju. Je to pro mě asi trošku těžší, protože musím rozumět Španělskému výkladu (všechny hodiny a materiály jsou ve Španělštině), ale i tak tu mám oproti ČVUTu mnohem víc práce. V předmětu Investigación de Operaciones jsme začali studovat Dynamické programování. Tenhle předmět učí profesor jménem Francisco José Torres a je to jeden z nejlepších učitelů, které jsem v životě potkal. Snad poprvé mě analýza algoritmů opravdu baví. Jeho přednášky jsou zábavné, srozumitelné (když je chápu i já se svou Španělštinou) a zajímavé. Je to nejlepší předmět, který jsem si tu mohl zapsat. Kurz Inteligencia Artificial má sice taky něco do sebe, ale vyučující je trochu chaotický, nemá tak pěkné prezentace a jeho výklad chápu jen s obtížemi.

Brokolice

Naše strašidelná pračka přestala tenhle týden fungovat. Jak to řeším? Peru v ruce. Babička by na mě byla pyšná. Myslím, že jsem v sobě objevil středověké pudy z dob, kdy se ještě pralo na valše u řeky. Bohužel mi chybí praxe a obezřetnost (moje pravidlo víc drhni, bude čistší, neobstálo) a tak to odnesly jedny moje boxerky. Další milé překvapení mě čekalo na univerzitě. Chtěl jsem zajít něco zakousnout do menzy, která ovšem zela prázdnotou, protože na Den matek (tady 15.8.) se prostě nemaká. Alespoň Walmart nezklamal, takže jsem nemusel po zbytek dne baštit suchou rýži.

Pokud jsem si někdy stěžoval na kvalitu naší menzy na ČVUT, byl jsem jenom rozmazlenej. Na TECu se jeden den servíruje brokolice, druhý den podávají květák (kterej nápadně připomíná brokolici) a třetí den jsem jedl nudlovou polévku, ve které mi plave stará známá květáko-brokolice. Přemýšlím, zda ušetřené peníze na cestu po U.S.A. stojí za ztrátu všech chuťových buněk.

Víkend u Evelyn doma

V pátek 16.8. mě vzala Eve s sebou domů k rodičům. Bydlí v městečku Cebadilla, v malém, útulném domě s velkou zahradou. Má dva bratry, nejmladší se jmenuje Jesus a ten starší David. Naštěstí mě po příjezdu nečekal žádný křížový výslech, jen milé přivítání, oběd a trocha španělské konverzace. Eve zavolala svému bratránkovi Jacobovi jestli by s námi nechtěl večer zajít do baru. Jacobo vzal auto a cestou jsme naložili ještě Evelynina dalšího bratrance Kokiše a sestřenku Mariu José. Bar byl sice celý večer prázdný, ale nám to nevadilo, i tak jsme se bavili. K jídlu jsme si dali Nachos s masem a pár piv. Někdo prohlásil, že si dáme rundu panáků, tak kluci objednali Bailyes se smetanou. Mohl bych jich vypít klidně deset, jsou fakt dobrý. Ale tenhle panák se pije bez použití rukou, takže mi chvíli trvalo, než jsem ho do sebe konečně kopnul.

 

Po čase se lokál rozezněl Latinskoamerickou hudbou a pro mě už nebylo úniku. Šlo se tančit. Když jsem viděl, jak to roztočili Kokiš, Jacob i Eve, připadal jsem si jak největší dřevák na svetě. Lehce protestujícího mě ovšem Eve vytáhla na parket. Po deseti minutách zoufalé snahy rozhýbat své boky, jsem nutně potřeboval dalšího panáka. No a po dalších třech pivech už mi houby záleželo na tom, že vypadám jak epileptik na parketu. Na cestě zpátky jsme se ještě zastavili u masivní bronzové sochy nějakého zemědělce a udělali pár fotek.

Zleva: Maria, Kokiš, Já, Jacobo, Eve

Já a holky u sochy

Nebýt jich tak jsem tam hodil záda

Příští den měl Evelynin strejda rodinou oslavu narozenin. Jela tam celá její rodina, včetně babičky a tety. Mě pozvali taky. Když jsem spatřil, jak se všechny ženy před odjezdem vystrojily, poklesla mi čelist. Každé to nesmírně slušelo a všechny byly perfektně namalovaná, od Evelyn až po babičku. Tak jsem se s nimi ještě vyfotil, než jsme vyrazili. Samotná oslava byla naprosto geniální. Evelynin strejda je přátelský chlapík. Nabídl nám, ať si dáme cokoliv, na co máme chuť. Byl tam chlaďák s pivem, několik flašek prvotřídní whiskey, tequila, rum, gin, prostě na co si vzpomenete. Začal jsem jednoduše na pivu, ale Evelynina babička vyhecovala whiskey. Samozřejmě jsem se tomu nebránil, whiskey piju rád, zejména takový značky jako Johnnieho Walkera Red Label. Zřejmě se mě na té oslavě snažili opít, ale jelikož Kostaričani nejsou zvyklí na takovou spotřebu alkoholu, jako u nás v Čechách, dopadlo to úplně jinak ;-)

Evelynina rodina a já

S Eve a jejím strýcem

Už lehce navátí

Evelynina babička je ovšem velmi stylová dáma. Taky bych chtěl mít v jejím věku tolik energie jako ona. Jde s dobou a má založený facebookový profil, je pro každou srandu a umí mi skvěle vysvětlit všechna záludná Španělská slovíčka. Celkově to byla jedna z nejlepších párty tady v Kostarice. Když jsem dostal hlad, zrovna přišel kuchař a nabízel vepřové s přílohou. Když mi chyběla trocha hudby, právě dorazil DJ a už zahříval mixážní pult. Ano, opět se tančila salsa, rumba, čača a podobně, ale mně už to bylo v tu dobu jedno. Tančil jsem pro radost a na rozdíl od většiny ostatních trudomyslných účastníků oslavy jsme si to s Evelyn skvěle užili. I když jsem jí strašlivě pošlapal nohy.

Já, Jesus a babička. Gangstas!

Babiččika mi vysvětluje Španělštinu

Jelikož jsme pili jen kvalitní alkohol, neměl jsem druhý den kocovinu. A to jsem toho vypil hodně. Byl jsem se nechat ostříhat a pak jsem většinu dne strávil přípravou na Communicación oral. Evelyn mi naštěstí pomáhala, protože než bych to sám přeložil, pochopil a vypracoval, už by bylo dávno září. Na oběd mě pozvali Evelyniny rodiče do nedaleké restaurace. Objednal jsem si jídlo zvané Chalupa. Chutný a zdravý. Už jste si asi všimli, že pro Čecha je jídlo v Latinské Americe něco naprosto odlišného. Hlavním základem jídel tu totiž není kus masa a omáčka. Většina jídel se skládá z kombinace masa, zeleniny/sýru a tortily. Jako příloha? Rýže nebo fazole. Případně oboje najednou. Houskový knedlík byste tu hledali marně.

V pondělí ráno mi začínala škola, takže jsem se musel s Evelyn vrátit zpátky do Cartaga. Její táta byl tak hodný, že nás hodil až do San José, abychom nemuseli jet celou cestu autobusem. Když jsme se s ním loučili, automaticky jsem po Evelyn zopakoval: "Chau papi!", což znamená něco jako: "Ahoj tatínku". Moje Španělština má zjevně ještě nějaké mezery.

Víc fotek najdete jako vždy v mém albu FIŤák ve Střední Americe.